Když žena znásilní muže!

Možná tu legendu znáte. Nad ruskou tajgou kdysi havarovala stíhačka, pilot se stihl katapultovat a dopadl doprostřed divočiny. Chlápek přežil, a jelikož vysílačka zařvala, musel se spolehnout na znalosti z kurzu přežití. Tak bloudí tajgou, až po pár dnech, hladový a vysílený, narazí na divné baráky. Ženská věznice. Stovky ženských, které roky neviděly chlapa, a nadržené bachařky. A teď mají k dispozici zdravého, jen trochu zesláblého mužika, kterého svět pohřbil. Takže hádejte, co ten chlapík dělal příští dva roky. Ano, ženy si ho pěkně vykrmily a na oplátku musel neustále souložit.

Inspirativní bajka, ne? Je sice fakt, že sexu obvykle předchází aspoň rámcová dohoda, ale někdy prostě není čas, jak vědí všichni, kdo sedí v base za znásilnění. Je ovšem alarmující, že (až na vyspělejší země jako třeba Norsko) sexuálně agresivní ženy spravedlnosti unikají a slovo znásilnění automaticky předpokládá uslintaného pobudu trýznícího nevinnou dívku. Což je typicky většinová nespravedlnost a kravina. Protože zkušenost naznačuje, že mezi ženami se vyskytují násilnice, které vás klidně vojedou, zmizí a vy pak ve sprše hodiny smýváte pocit ošklivosti a ponížení, pláčete až do rána a žádné ženě už nedokážete uvěřit – nebo tak nějak.