Otrok proti své vůli!

Byl pátek, 25. Července 2014, to jsem jako vždycky v práci končil ve dvě hodiny odpoledne a v té době mi ujel autobus, takže jsem musel jít 17 km pěšky, což se mi fakt nechtělo, protože další autobus mi jel až za čtyři hodiny a čekat nemělo fakt cenu. Kdybych se v práci nesprchoval, možná, že bych ten autobus stihl, ale už to bylo fakt jedno, prostě jsem se odhodlal a šel jsem pěšky. Je to vedlejší silnice po který nejezdí moc aut, takže jsem byl smířen s tím, že mi nikdo nezastaví. Po dvaceti minutách čisté chůze u mě zastavil černý mercedes a nabídl mi odvoz, což mi bylo trochu divný, ani jsem nestopoval, nakonec jsem s nabídkou souhlasil. Byla to mladá blondýna ve věku tak kolem třiceti let, představila se mi jako Andrea. Jasně jsem ji řekl, že chci domů, jenže odbočila úplně někam jinam a jela do hustého lesa, kde jsem ještě nikdy v životě nebyl. „ Víš, já ti nezastavila náhodou, jedné ženský si fakt ublížil“, řekla přísným hlasem nahlas Andrea. Vůbec jsem netušil o koho jde a zajímalo mě, kam mě veze. Nakonec jsme přijeli do nějakého domu na konci lesa. „ Buď do domu půjdeš se mnou dobrovolně a nebo tě tam dostanu násilím“, řekla Andrea. Nakonec jsem s ní šel dobrovolně, měl jsem strach, že je ozbrojená a udělá nějakou hloupost. Když už jsme byli v bytě, tak Andrea zamkla dveře a na zemi byli dvě velké žíněnky. Svlékla se přede mnou a byla celá v černém korzetu a řekla: „ Jsem profesionální domina a budu si s tebou dělat, co budu chtít, ovšem pokud se mnou zápas na žíněnce vyhraješ si volný“ řekla má únoskyně Andrea. Byl jsem docela v šoku a za žádných okolností jsem nechtěl prohrát. Souboj začal a než jsem se stačil vzpamatovat, tak mi Andrea sundala triko a ležela mi na zádech a držela mi ruce, abych se nemohl bránit. „ Víš co, dám ti ještě jednu šanci!“ Tentokrát jsem nechtěl fakt prohrát, jenže Andrea byla dost rychlá, bleskovým stylem mě složila na záda až jsem se málem udeřil do obličeje, pevně mi držela a svírala ruce, nakonec mi je svázala něčím pevným a sundala kalhoty, takové ponížení! Nakonec mě odvedla do vedlejší místnosti a donutila mě vlézt do klece, sotva jsem se do ní vešel. Zamkla klec a řekla: „ Sladce se vyspi otroku, zítra tě bude čekat návštěva“, dodala posměšně. Pořád jsem netušil a nechápal, jakou návštěvu má na mysli. Takové ponížení, přeprán ženskou a svázaný v kleci jen v trenýrkách.

 Ráno mě probudily dvě ženský a jedna z nich řekla: „ Dobré ráno Zdenečku, už jsme se na tebe těšily, jednu z nich jsem poznával, chodil jsem k ní na doučování anglického jazyka, jmenovala se Zuzka pořád na mě měla nenápadné náznaky, že má o mě zájem, tehdy jsem ji dost ostře odmítl a poslal jí k vodě, stará ženská těsně po čtyřicítce, vždycky byla dost a hodně zmalovaná. Tehdy se urazila a řekla mi, že běda, jestli se jí dostanu někdy pod ruku. Andrea mě nakonec pustila z klece a rozvázala a nabídla mi souboj s mou bývalou učitelkou anglického jazyka. Souhlasil jsem, přece mi nic jiného už nezbývalo. Měla daleko víc kilo, než má únoskyně Andrea a doslova mě zalehla až jsem se nemohl ani pohnout. „ Ten je ale slabý“ řekla Zuzka. „ Víš co, dám ti ještě jednu šanci“, řekla škodolibě, ale to ani nemusela, ten souboj jsem prohrál. Byl jsem hodně vysílený a vyčerpaný. Zuzka si sedla na židli sundala kalhotky, roztáhla nohy a řekla přísným hlasem: „ Ták a teď mi vylížeš“. Bóže, měla strašně chlupatou kundu, odvrátil jsem hlavu a bránil se, jenže to už u mě byla Andrea a svázala mi ruce za zády a Zuzka mě pevně držela za vlasy a řekla: „ Lízej, ty prase!“ Udělala se až za hodinu a za tu dobu jsem měl všechny její chlupy v puse. Holky mě nakonec odvlekli do vedlejší místnosti, tam mě spoutaly ke kříži. „ Teď uděláme pár fotek“ řekla Andrea a docela se v tom i vyžívala. Andrea mi nakonec sundala trenýrky a začala mi lechtat a dráždit moje koule, nakonec se mi postavil, nemohl jsem za to, byla to moje slabost. Zuzka neváhala a fotila to. Hm, vážně super, vypadám tam jak debil se ztopořeným pérem. Kdyby se ti náhodou nám někdy nechtělo přijet a občas nám posloužit, tak tvoje fotky uvidí kamarádi a tvůj nejbližší okruh přátel. Ta představa, že někdo uvidí mé fotky, je daleko horší, než někdy posloužit Andrey a Zuzce.